Ekonomie kryptoměn II

Bitcoin může být dobrými penězi. Má k tomu všechny dobré vlastnosti a zejména vzácnost, kterou dokázal jeho autor zajistit pomocí blockchainu. Co to může znamenat pro budoucnost je otevřenu otázkou, nad kterou se už roky žhavě diskutuje. Existuje mnoho nadšených zvěstovatelů světlých bitcoinových zítřků, ale i řada odpůrců, kteří kryptoměnám nevěří.

Velmi častý argument proti bitcoinu je jeho omezené množství. Jde o původní argument proti zlatému standardu – říká se, že zlata je málo (kdyby se dalo dohromady všechno doposud vytěžené zlato z celého světa, vyplnilo by pouze dva olympijské plavecké bazény), avšak takový argument nedává žádný smysl. Ceny zboží se množství zlata jednoduše přizpůsobí. Je to stejné, jako v případě nafukování peněžní zásoby; pokud je peněz více, ceny jsou vyšší, pokud méně, ceny jsou nižší. Je tak pravděpodobné, že by dnes určité zboží místo unce zlata stálo třeba jen gram zlata. Jelikož se obchodují pouze poukázky na zlato, je hypoteticky možné dělit jejich hodnotu donekonečna. Stejně tak bitcoin.

Někteří ekonomové se obávají i tzv. deflační spirály. To je je argument, kdy v prostředí klesajících cen, tedy růstu ceny peněz, lidé očekávají, že si v budoucnosti stejnou věc koupí za méně peněz, což je nutí hromadit peníze a méně si půjčovat, což opět zvyšuje cenu peněz a snižuje poptávku po zboží, firmy propouští a lidé mají méně peněz, které by utráceli, což opět snižuje ceny atd.

Tento argument má své opodstatnění. V současném světě tradičních peněz by opravdu umělé zhodnocování peněz mohlo vést k ekonomickým problémům. Peníze jsou vytvořeny skrze komerční banky, kdykoliv někomu dají půjčku. Jednoduše mu připíšou nově vytvořené peníze na účet, čímž se nové peníze dostanou do oběhu. Centrální banka se snaží k vyššímu půjčování a tedy i zvýšení peněžní zásoby komerční banky motivovat snižováním své úrokové sazby. Proto jsou po vypuknutí současné krize v celém západním světě úrokové sazby centrálních bank na minimu, prakticky na nule. Existuje totiž strach, že by si lidé přestali půjčovat a naopak některé půjčky splatili, čímž by docházelo ke snižování peněžní zásoby a následně ke zhodnocení peněz a deflaci. Lidé by se obávali, že bude v budoucnu dražší splatit půjčku než nyní a byli by motivováni dříve splácet a nebrat si další půjčky. To by vedlo k ještě hlubší deflaci atd.

Ve světě bitcoinu ale tento argument nedává smysl. Není zde žádná centrální banka, žádné peníze vytvoření z ničeho skrze půjčky. Ano, bitcoin je za jinak nezměněných okolností díky technologii a konkurenci měnou deflační. Při stejném množství peněz bude konkurence vést k nižším cenám a tedy vyšší ceně peněz.

To je však deflace, která je zdravá, je výsledkem tržního procesu přizpůsobování cen. Pokud je válka a lidé vyrábí méně chleba, je dobré, že se zvyšuje jeho cena. Je to inflace v důsledku reálné změny nabídky a poptávky po něm. Výsledkem je, že v době, kdy je chleba málo, ho lidé používají opatrněji. Což je přesně to, co chceme. U poklesu cen je to stejné. Pokud díky inovacím a konkurenci zlevňuje elektronika, chceme, aby lidé hledali její nová využití, aby věděli, že se zvýšila nabídka. Cenovou inflaci a deflaci tržní ekonomika potřebuje.

Nepotřebuje však měnovou inflaci a deflaci. V současném systému peněz vytvářených skrze nové úvěry vytváří tyto nově utrácené peníze tlak na růst poptávek po zboží a službách, jejichž výrobci a poskytovatelé zvyšují ceny. Jde však o falešné signály způsobené pouze „tištěním“ nových peněz. Deflační spirála nemůže u bitcoinu nastat. Uprostřed deflační spirály totiž stojí snížení poptávky po úvěrech, což snižuje ceny a opět snižuje poptávku po úvěrech. Tam, kde nelze skrze úvěry vytvářet či nechat zanikat peníze, nedává deflační spirála smysl.

S výše uvedenými závěry se pojí také důležitá implikace pro teorii hospodářského cyklu. Protože jsou peníze nositelem informací a zdrojem cenového systému, na kterém stojí a padá fungování celé ekonomiky, přikládají jim rakouští ekonomové velkou roli i ve vysvětlení hospodářských cyklů. Proč by jindy soudní lidé investovali do projektů, které se následně hromadně ukážou jako špatné? Proč napříč celou ekonomikou a dokonce i napříč zeměmi? Vysvětlení na základě stádního chování dává jistě smysl, ale rakouská teorie hospodářského cyklu přidává další velmi silné vysvětlení, pomocí kterého se daří úspěšně vysvětlovat všechny krize minulých staletí. Jednoduše řečeno, jde o narušení právě zmiňovaného cenového systému.

Lidé reagují na informace a ty přenášejí do cen, na základě kterých provádí ekonomickou kalkulaci. Pokud stát nebo centrální banka znehodnocuje peníze, systematicky narušuje ceny a s nimi i informace, které nesou. S přílivem levných peněz (tj. když se tzv. „tisknou peníze“) se začnou zdát ziskové i dříve neziskové projekty, především ty časově velmi náročné, jelikož je relativně levnější si půjčit peníze na dlouhou dobu.

Příklady takového impulzu k dlouhodobým projektům lze hojně vidět například ve stavebnictví nebo u hypoték. Nicméně uměle nízká cena peněz nesla špatnou informaci, která neodpovídá realitě. Ve chvíli, kdy se investoři ze skutečných výsledovek dozvědí, že udělali chybu, je už obvykle pozdě. Zjistí to jednoduše, například tak, že se do jejich nově vystavených bytů a kanceláří nikdo nestěhuje. Jelikož je takových projektů řada napříč celou ekonomikou a jsou vzájemně provázány ve všech oblastech podnikání, následný pád je všudypřítomný.

Bitcoinů je omezené množství a nelze již další vytvořit. Protože jich nelze „tisknout“ dle libovůle, nelze ani spustit celý tento hospodářský cyklus. Lidé jsou stále omylní, stále nás mohou potkávat přírodní katastrofy a války, ale bitcoinu se může podařit eliminovat něco, co pomalu začaly učebnice ekonomie pro první ročníky vysvětlovat jako nezbytný průvodní jev tržní ekonomiky.

Nejlepší vlastností kryptoměn však je, že byl bitcoin vytvořen jako open source. Každý se tedy může podívat na jeho zdrojový kód a zkontrolovat, zda v něm nejsou chyby, ale co je hlavní, může ho celý vzít, upravit a spustit. Pak stačí přesvědčit dostatek lidí, že je váše měna lepší.

To vedlo k lavině nových kryptoměn. Vznikly měny namecoin, litecoin, zerocoin, peercoin a další. Každá má odlišné vlastnosti a bitcoinu přímo konkurují, peercoin dokonce vsadil na inflační prostředí.

To je skvělá zpráva pro všechny, kterým se nezdá vysvětlení nemožnosti deflační spirály u bitcoinu popsané výše. Kryptoměny mají i své inflační alternativy. Pokud je skutečně cenová deflace škodlivá, není nic snazšího, než používat měnu inflační.

Řada vývojářů se ale nespokojila ani s těmito alternativními kryptoměnami, tzv. altcoiny, a začala vytvářet něco mnohem většího, kryptoměnu druhé generace.

Jedním z prvních altcoinů druhé generace byl Ripple. Ripple založil Jed McCaleb, jeden z možných adeptů na pravou identitu Sa- toshiho Nakamota. McCaleb je geniální programátor, jenž vytvořil eDonkey, svého času velmi populární P2P síť pro sdílení souborů, je autorem burzy Mt.Gox, kterou dlouho před bankrotem prodal, a tvůrcem Ripple a Stellar. Ripple nepracuje s ověřováním pomocí těžby, ale s decentralizovaným konsenzem členů sítě. Myšlenkou není tvorba samotných peněz, ale spíše systému pro P2P infrastrukturu pro přesun nejen finančních prostředků bez nutnosti zúčtovacího centra. I díky tomu Ripple začal zajímat banky, které hledají způsob, jak ho využít. Výsledkem je tržní kapitalizace přes sto milionů dolarů a místo nejdražšího altcoinu a prvního, jenž předběhl litecoin.

Kryptoměn druhé generace je spousta. Ethereum se snaží decentralizovat celou řadu vztahů, nejen peněžních, pomocí chytrých kontraktů zabudovaných rovnou do blockchainu. Dash (dříve Darkcoin) přichází s lepším řešením anonymizace transakcí, Nxt integroval vnitřní trh, MaidSafe se rozhodl decentralizovat celý internet.

Kdo bude vítězem v tomto souboji měn je otázkou, ale důležité je, že tento souboj probíhá. Bitcoin nevytvořil svobodné tržní prostředí pouze uvnitř svého systému, ale také vně. Díky tomu, že jako open source umožnil měnu kopírovat, nastartoval konkurenční boj v inovacích, jaký možná nemá v historii obdoby.

Text je ukázkou z knihy „Bitcoin: Peníze budoucnosti“, kterou vydali Dominik Stroukal a Jan Skalický.

https://roklen24.cz/a/iZvnb/ekonomie-kryptomen-ii